Cesta autobusem obvykle končí u zastávky nejblíže cíli, i když vystoupení o jednu zastávku dříve by znamenalo jen krátký úsek chůze navíc. Tato drobná změna promění část jinak zcela sedavé cesty v příležitost k pohybu, aniž by výrazně prodloužila celkovou dobu cesty.
Tento zvyk se nejlépe zavádí na trasách, které se jezdí pravidelně, jako je cesta do práce nebo do školy, kde je okolí dobře známé. Chůze na poslední úsek cesty se tak stane přirozenou součástí zaběhnuté rutiny.
Vyberte si zastávku podle trasy
Ne každá předchozí zastávka se hodí stejně dobře, proto se vyplatí vybrat tu, odkud vede příjemná a bezpečná cesta pěšky, ideálně s chodníkem a bez rušných křižovatek. Tento výběr usnadní udržení zvyku i v méně příznivém počasí.
Krátká procházka mezi zastávkou a cílem nabízí i chvíli na sledování okolí, které z okna jedoucího autobusu obvykle rychle uteče. Ulice tak působí důvěrněji, než když se jimi jen projíždí.
Pokud počasí zrovna neláká k delší chůzi, stačí zůstat v autobusu o zastávku déle a zvyk vynechat bez pocitu, že se tím něco zásadního ztrácí. Důležitější je, aby se tento zvyk objevoval alespoň občas, ne aby platil za každou cenu.
Tento zvyk se dobře hodí i pro dny, kdy je potřeba vyřídit drobnou pochůzku po cestě, protože vystoupení dříve otevírá možnost projít kolem obchodu nebo pošty, které by jinak zůstaly mimo trasu. Pravidelné opakování tohoto zvyku navíc pomáhá lépe poznat okolí jednotlivých zastávek, které by z jedoucího autobusu zůstalo neznámé. Někteří cestující si dokonce vyberou zastávku podle toho, jaká část cesty pěšky je toho dne nejpříjemnější. Tento drobný zvyk tak promění běžné dojíždění v příležitost k objevování vlastního okolí.
Díky pravidelnému vystupování o zastávku dříve se běžné dojíždění promění v drobný zdroj pohybu, který jinak v jízdě autobusem zcela chybí. Tento jednoduchý zvyk nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu, pouze rozhodnutí zůstat sedět o chvíli kratší dobu.
